Režie: Viktorie Lörinczová | Kamera: Vojtěch Nedvěd

Příběhy vikingů a starých anglosaských a germánských kmenů – ty vkládá do své tvorby Petr Floriánek, mečíř, jehož práci oceňují sběratelé z celého světa. Milovníky jeho kousků najdeme ve Spojených státech amerických, Austrálii i v řadě evropských zemí. Jeden z jeho mečů je dokonce součástí sbírky Deutsches Klingenmuseum v Solingenu (Muzeum čepelí).

Své zkušenosti s výrobou zbraní, většinou mečů, nožů či kopí, a šperků předává i dál prostřednictvím přednášek. Několikrát do roka jezdí přednášet například do Velké Británie.

říká mistr mečíř, jehož zdrojem pro získávání materiálu jsou většinou sběrné dvory. Právě tam nachází železo i ocel, které se pod jeho rukama mění v meče dávno mrtvých válečníků.

Petrova tvorba je plná ornamentální symboliky a historických odkazů. Sám říká, že když zavře oči, je pro něj těžké představit si i jablko. Jakmile se mu však do rukou dostane tužka a papír, začnou se dít věci.

Jako každý umělec má i Petr u sebe stále náčrtník, aby mohl každý svůj nápad okamžitě zaznamenat. V jeho malém zápisníku najdeme nejen náčrty motivů a budoucích sběratelských kousků, ale také různě dlouhé texty psané runami.

Protože jí chce být co nejblíž, bydlí se svou rodinou v domě přímo u lesa nedaleko Prahy, který průběžně dostavuje. Aby mohl nerušeně tvořit, má na zahradě malou dřevěnou dílničku, ve které najde vše potřebné pro „hrubou práci“. Právě tam prchá z moderní uspěchané doby do světa dávné minulosti, příběhů cti, odvahy a spravedlnosti.