Stories 025: Průkopník letectví
František Hadrava si splnil dětský sen. Vyučený zámečník z českého Vimperka si v průběhu dvou a půl let postavil letadlo. A ve svém rodném městě se s ním stal malou celebritou.
Pilotovat letadlo umí kde kdo. Ale postavit ho, tak to už je jiný.“
říká František Hadrava
Vášeň
V České televizi běžely v 80. letech dva pořady o letadlech před I. světovou válkou a během ní. Františkovi bylo tehdy 9 let a byl nadšen. Jeho vzor: „Červený baron“. To byla přezdívka pilota stíhačky Manfreda Albrechta, svobodného pána z Richthofenu, který během I. světové války létal většinou na červených trojplošnících. A když ho navíc nevlastní otec vzal na letecký den, kde poprvé viděl skutečná letadla, byl úplně ztracen.
Zatímco jiné děti hrály fotbal, František lepil modely letadel. Jeho sen: Chtěl někdy sám letět trojplošníkem a být hrdinou.
Oklikou
Když dospíval, ustoupil jeho sen o létání do pozadí. František se chtěl stát raději rockovou hvězdou. Ještě dnes vypadá, jako kdyby patřil do heavymetalové kapely. Ale časem zjistil, že na velkou kariéru na jevišti zkrátka není dost dobrý. A znovu si vzpomněl na létání.
Díky svému povolání – mezitím již pracoval jako zámečník v lesnictví – je řemeslně velmi zdatný a začal stavět své vlastní letadlo.
Plán
Když se František každý den po práci zavřel ve své dílně – s obrázkem „Červeného barona“ na stěně nad ponkem – a dumal na konstrukčním návodem letadla Mini-Max, sousedi se mu ještě smáli. Jeho sestra prohlásila, že je potrhlý. A také on sám často pochyboval.
V průběhu stavby bylo víc takových momentů, kdy to skoro znamenalo, že to letadlo nedokončím“,
říká František Hadrava
Ale nenechal se odradit: Koupit letadlo a jen létat, to by pro Františka nikdy nepřicházelo v úvahu. Věděl, že ho také musí postavit sám. Chtěl se cítit jako v průkopnických dobách – pro Františka je to vůbec nejvíce vzrušující fáze dějin létání, kdy nikdo přesně nevěděl, zda se konstrukce udrží ve vzduchu.
Motor dostal od jednoho českého výrobce, rychloměr je z Ruska, otáčkoměr je z Polska. Celkem pracoval na projektu dva roky a potom před ním konečně stála jeho vysněná „Vampira“. S váhou pouhých 175 kilogramů, a hlavně ze dřeva, jak si to vždycky přál. Čadila a škytala. Ale letěla.
Ten úspěch má obrovskej vliv na to, do čeho se potom člověk dál pustí a jak. Jakou sebedůvěru v to má“,
říká František
Pilotnímu průkazu už tak nestálo nic v cestě. Protože František ho ještě vůbec neměl. Přesněji řečeno, do té doby absolvoval jednu jedinou letovou hodinu. Ale přesto přesně věděl, co je třeba dělat. Koneckonců namontoval každou součástku a každý šroubek sám, a letadly se zabýval již léta.
Kolegové v práci se Františka kdysi ptali, jestli by si někdy nechtěl do práce zaletět letadlem. Jak řekli, tak udělal. O několik dnů později přistál na louce před firmou a jednou rukou dotáhl ultralehké letadlo na parkoviště. Sledovaly ho obdivné pohledy. Jako rockovou hvězdu.
Volnost
Nikde jinde se František necítí tak volný jako nad zelenými loukami a lesy svého domova. Někdy musí do vzduchu jen na pár minut, aby si vyčistil hlavu. Nejde mu o co největší počet nalétaných hodin. Chce především ty nejkrásnější prožít.
Ještě více výškových letů
Podnícen úspěchem se František mezitím pustil do stavby druhého letadla. Jednoplošníku s jedinou nosnou plochou, se stříbrným lakem, stejně jak u prvního letadla „Vampira“.
A v hledáčku má už další projekt: francouzský Deperdussin z roku 1911. František tenhle stroj viděl snad stokrát ve filmu z roku 1965 „Báječní muži na létajících strojích“. Od té doby mu nedá spát.