Režie: DONART | Kamera: DONART

Celé podnikání začalo nápadem vyrobit synovi něco speciálního, co jiné děti nemají. Pod rukama Zdeňka Kříže tak vzniklo první vozidlo v retro tvaru na motivy staré Aerovky. Kluk obdržel krásný červený kabriolet, který mu mohli závidět i dospělí. To ovšem nestačilo. Hned nato přibyl propracovaný a plně funkční obytný přívěs se skládacím stolkem a dokonce i tekoucí vodou.

Po domácku vyrobené šlapací autíčko pro syna zažehlo nevídanou jiskru kutilské vášně. Zdeněk Kříž začal zmenšeniny vozů nejen vyrábět, ale i navrhovat zredukované verze originálních vozů.

Jako další v pořadí tak už z jeho garáže vyjížděla propracovaná elektrická auta ze 20. a 30. let: Bugatti, Alfa Romeo či Mercedes SKL, v úctyhodném měřítku 1:2 včetně parádního laku, chromu, a především nezměřitelného klukovského štěstí.

Pořádný chlap musí řídit náklaďák – s tímto heslem se Zdeněk vrhnul do nové výzvy. Začal vyrábět nákladní automobily, známé „Tatrovky“ a to v měřítku 1:3. Prvním byla „sklápěčka“ a „tahač“, na rýsovacím prkně nyní vzniká další typ – hasičský vůz. Věří, že ten se bude mezi dětmi a sběrateli těšit obzvláště velké radosti.

Rychlost je z bezpečnostních důvodů omezena na 15 km/h, přičemž díky dálkově ovládanému vypínači lze vozidlo kdykoliv zastavit na dálku. Tatrovku ovládá dvoupedálové ovládání (brzda a plyn) podobně jako u motokáry.

Srdcovou záležitostí se pro Zdeňka stala zakázková karoserie na motivy lidového autíčka, které mělo vzniknout po druhé světové válce. Autorem byl český konstruktér Emil Bojda. Ten se zabýval výrobou elektrických spotřebičů a tímto autem chtěl motorizovat Československo.

Vrcholem výroby je pro pana Zdeňka nejen kompletace, ale také skutečnost, že mu pod rukama vzniká něco, z čeho má sám radost a co ostatní dokážou ocenit. Ten naplňující pocit, že vyrobí všechno vlastníma rukama, nedokáže slovy popsat.