Richard Hejzler si sám vybírá v lese vhodné kmeny, které mají optimální průměr, a tyto kmeny si nechává odborně zpracovat na pile. V technologické přestávce, která trvá až 2 roky, musí nařezané dřevo důkladně vyschnout a vyzrát, aby mělo správné fyzikální vlastnosti.

Správně vybrané dřevo je alfou i omegou celého procesu. Pokud si mistr lyžník vybere špatné dřevo, většinou nezbytně v průběhu opracování nebo následného ohýbání dřevo praskne.

Opracování dřeva do podoby lyže je čistě ruční práce za pomoci běžného náčiní, které najde ve své dílně kdejaký domácí kutil. Důležité je mít pro vybrané dřevo cit a vyrobit z něho lyže takové, které budou splňovat všechny náležitosti.

Rozhodující moment je ohýbání lyží do správného tvaru. Protože je lyže vyrobená z jednoho kusu, musí se s ní podle toho také pracovat. Ohýbání se provádí po napaření dřeva, díky čemuž materiál změkne a snáze se s ním pracuje. K ohýbání se používá vodní pára a kulatá forma, podle níž se špička lyží tvaruje.

Pokud je lyže správně ohnuta, nechá se další 3 týdny zrát. Teprve poté dochází k dokončení, kdy se dřevo povrchově ošetří nátěrem, namontuje se vázání a ozdobné prvky. Vázání i dekorace jsou dokonalými replikami kovového vázání s řemínky, které se používaly kdysi. Jeho výhodou je, že k lyžím nepotřebujete žádné speciální obutí, vystačíte si s obyčejnými pohorkami.

Výrobce tradičních dřevěných lyží ovšem musí ovládat i další řemesla, bez kterých se neobejde. Musí zvládnout zámečnické, kovotepecké a dokonce sedlářské umění. Je tu také možnost spolupracovat s dalšími řemeslníky, čímž se ale cena hotových lyží výrazně navyšuje.

Možná proto, že má ke dřevu tak blízko a velice rád lyžuje, spojil Richard Hajzler tyto dvě lásky dohromady a stal se z něho výrobce dřevěných lyží. Měl štěstí v tom, že má kamaráda, který žije v Orlických horách, kde se tradiční výrobou dřevěných lyží zaobírali od nepaměti.

Při návštěvě rakouského Leogangu se spolkem Hovrch, který se věnuje historickému lyžování, získal v závodech dokonce zlatou medaili.

Ačkoliv zná dokonale technologické postupy při výrobě dřevěných lyží, neustále se snaží tuto výrobu zdokonalovat, avšak ne modernizovat. Postupně třeba přišel na to, že díky volné patě a přidáním protiskluzových pásů vytvoří variantu skialpových lyží, na kterých je možné stoupat vzhůru do svahu i sjíždět dolů.

Pokud byste se chtěli tuto výrobu také naučit, pořádá Richard Hajzler zimní kurzy nejen o výrobě dřevěných lyží, ale učí také nadšence na lyžích jezdit. Zapomeňte ovšem na vybroušený styl tzv. šusem. Na dřevěných lyžích se naučíte styl „ kristiánky“ a „ telemark“.

Teprve na dřevěných lyžích dokonale oceníte krásu a eleganci pohybu z kopce dolů. Na dřevěných lyžích nebudete dosahovat extrémní rychlosti a nebude sbírat body za výkon, ale užijete si neopakovatelné kouzlo, která vás přenese do minulých let a připomene zapomenutou slávu horských lyžníků, které známe z románů. Opravdoví fajnšmekři a příznivci dřevěných lyží „jasanek“ pak mohou na lyžích jezdit skutečně jako za starých časů. Pokud si navíc pořídí dobové oblečení, sestávají třeba z jelenicových kalhot, svetru s norským vzorem a kloboukem, bude výsledný dojem dokonalý.

Lyže se vyvinuly pravděpodobně ze sněžnic a začaly se používat převážně v severských zemích či Grónsku. Odtud se díky vojenskému využití dostaly s norskými cestovateli dále do Evropy. Původní tzv. severský styl se vypilovat do alpského, který lépe vyhovoval vysokohorským podmínkám. V českých zemích se lyže poprvé objevily okolo roku 1887 a vystoupil na nich propagátor Josef Rössler-Ořovský.