Jak sám říká, vše se naučil od “staré školy”. Dědečků, kteří mu předávali po léta své zkušenosti. Od vymetání kotle se nakonec dopracoval až do řídící kabiny, kde se strojvedoucím žene lokomotivu vpřed. Stejnou průpravu dopřává i nově příchozím mládežníkům a jak říká, vydrží jen ti opravdu nadšení.

S dalšími nadšenci různého věku je součástí spolku Historického centra. V rámci organizace společných brigád se věnují své vášni. V jednom člověku by totiž mašinu ani nerozjel, natož opravil. Je to velký muž, který ví, co je dřina.

Jejich dějištěm je starý železniční dok v České Lípě, kde mají ustájené své poklady. Stěžejní je pro ně jejich “čouda” Líza, kterou čeká ještě dvouletý opravný proces než znovu vyjede na koleje. Druhou dominantou je Vrak. Ten vytáhli z kopřiv v Lounech a vzali si ho pod svá křídla. Lokomotiva stará 70 let, kterou čeká dalších 20 let, než opět zahouká na trati. Ve své době to byla nejmodernější parní lokomotiva. Koráb na kolejích. Vrak čeká demontování šroubů. Oprava takové parní lokomotivy je hlavně o zámečničině a hrubé síle.

V docích mají ustájenou i mašinu z Olomouce, které přípravu na cestu jsme zaznamenali. Dostat lokomotivu do chodu trvá přibližně 7 hodin. Je potřeba vymést kotelnice, naložit uhlí, namazat ložiska, připravit dřevo, vodu, zatopit a nechat stroj zahřát. Za normálních okolností vyráží lokomotiva pouze na objednání. Na zátop je k potřeba zhruba 6 lidí.

Jiří se se svými přáteli ze spolku se se čmoudou podíval i do Evropy a každou jízdu má zaznamenanou v knize. Jiří si celý život užíval hlavně jízdy, kdy zapojili svůj obytný vůz s přáteli trávili společný čas na cestách. Momentálně ho už baví hlavně opravy, dílenská činnost a dávání lokomotiv do kupy.