Na předzásobení je nejlépe myslet už z jara a nejlépe ještě rok dopředu. Dřevo lze zakoupit už naštípané a prosušené, připravené ke spálení. Kdo by si ale nechal ujít tu krásnou práci se zpracováním dřeva? Nabídka je široká od paletového prodeje, po balíčky na jeden či více zátopů. Jen je to dražší.

K topení je nejlépe využívat dřevo tvrdé. Měkké dřevo příliš rychle hoří a mnoho tepla nevydá. Dřevo také musí být vyschlé. Mokré dřevo špatně hoří a čadí. Odpadní dřevo, nebo dřevotřísky a překližky patří do spalovny.

Objednáte-li si dřevo, obvykle jde o nevyužitelné kusy kmenů z polomů a prořezů. Jednoho dne přijede náklaďák a vyklopí vám to na dvůr. Co dál?

Čerstvé dřevo je potřeba co nejrychleji zpracovat. Když vyschne, je řezání štípání daleko těžší. Velké kusy kmenů musíte nařezat na kratší, nejlépe tak aby se vešli do krbu, nebo kamen. Naštípané dřevo se lépe ukládá a také rychleji a lépe vyschne.

Na to je nejlepším pomocníkem řetězová pila. Pro porcování kmenů a větví jde použít i kotoučovou pilu s kolébkou. Samozřejmě můžete dřevo řezat i ruční obloukovou pilou, nejlépe s korunkovým zubem na vlhké dřevo na plátku. Běžné cirkulárky s rovným stolem nejsou vhodné a stejně tak třeba nápad, využít pokosovou pilu není nejlepší.

K řezání ruční nebo řetězovou pilou je velmi vhodné vlastnit stojan, lidově zvaný „koza“. Ten se dá, kovový nebo dřevěný, koupit. Zručný kutil si jej může vyrobit sám. Jen pozor na to, aby byl dostatečně pevný.

Právě štípání je tou nejnamáhavější fází celé přípravy. Ale i to jde velmi ulehčit. Velké kusy kmene se dříve štípali za pomoci zatloukacích klínů. Také byl na hřídel silné cirkulárky připevňován kužel se závitem. Ten přitlačený kus dřeva na sebe závitem natáhl a rozštípl jej. Kus dřeva jste museli stále držet v rukou a na kužel jej tlačit.

Dnes jsou v prodeji výkonné elektrohydraulické štípačky v několika velikostech a s různým štípacím tlakem. Jsou buď vertikální, nebo horizontální. Elektromotor pohání hydraulické čerpadlo a z něj je tlak přenášen do pístu, který kus dřeva tlačí na klín. Špalek na ně položíte nebo postavíte a štípač jej rozštípne.
Jde o přístroje účinné a poměrně jednoduché. Pro svoji dobrou funkci potřebují jen kontrolu hladiny a občasnou výměnu hydraulického oleje. Lze je jen doporučit. Ušetří vám spoustu práce.

Pro více sportovně založené jsou ke štípání dřeva vhodné speciální sekery. Jako podložku je dobré mít stabilní, dobře proschlý (to abyste jej nerozštípli společně se zpracovávaným dřevem), dostatečně široký a správně vysoký špalek z tvrdého dřeva. Jeho výška musí být „tak akorát“, stejně jako je tomu s pracovním stolem (špalek obvykle okolo 70 cm výšky).

Sekery pro štípání dřeva jsou jednoúčelové nástroje speciálně klínového tvaru na dlouhé násadě. Říká se jim „kalač“. K jiné práci se dřevem se nehodí. Je to vlastně klín na toporu. Velmi známé a rozšířené jsou tyto sekery od značky Fiskars.

Doporučujeme mít takovou sekeru s topůrkem z kompozitního materiálu. Takové toporo je velmi odolné. Obyčejné dřevěné se může, při troše nešikovnosti, velmi snadno přerazit/zlomit. Se sekerou obyčejného tvaru se u štípání špalků budete velmi namáhat. Ta je vhodná až k pozdějším drobnějším pracem, na štípání třísek k podpalu.

Naštípané dřevo uložte pod přístřešek, nebo do krechtů (kuželových hromad) pod nepromokavou plachtu. U krechtu nezapomeňte na otvory pro větrání. Dřevo se také ukládá pod přesah střechy okolo domu. Jednak je při ruce pro topení, neprší na něj a vrstva dřeva zvyšuje tepelnou izolaci.