Skleník není kratochvíle na jednu sezonu, budujete jej s perspektivou, že bude sloužit několik let. Proto se, kromě rozměrů, musíme zabývat i kvalitou použitých materiálů. Ve skleníku rostliny rychleji rostou, kvetou i plodí. Je pro ně tedy důležitá ochrana před povětrnostními vlivy.

Kromě zeleniny a květin v něm lze hýčkat i tropické rostliny, orchideje či sukulenty. Poslouží i k množení pokojových květin a řízků dřevin nebo k přezimování přenosných rostlin. Jsou-li k tomu vytvořeny podmínky (osvětlení, vytápění, zavlažování), práce ve skleníku nikdy nekončí.

Pokud jste limitováni prostorem, volte menší rozměry skleníku. Pokud však prostor tolik neřešíte, nenechte se velikostí příliš omezovat. Některé skleníky pak nabízí možnost dodatečného nastavení a prodloužení.

Minimální rozměry skleníku by měly být alespoň 2,5x2 metry, v menším skleníku je obtížné pracovat. Náhradním řešením může být pařeniště, které k pěstování zdravé zeleniny poslouží dostatečně.

Tradiční skleník obdélníkového půdorysu se svislými bočními stěnami a sedlovou střechou poskytuje nejlépe využitelný prostor. Umožňuje i umístění polic.
Skleník s šikmými bočními stěnami zvaný japan na druhou stranu poskytuje rostlinám maximální možné množství světla. Tyto stěny propouštějí více světla oproti svislým, které ho zčásti odrážejí.

Každý skleník musíme větrat a zavlažovat. Proto není od věci mít do něj zavedenou vodu a elektřinu. Větrat a zalévat dokážou automatické systémy, a ty se bez přívodu těchto médií neobejdou. Jste-li zastánci klasiky a nepotřebujete, aby za vás práci dělaly technologie, počítejte před skleníkem s prostorem pro sud na dešťovou vodu, abyste měli zdroj zalévání blízko. Dešťová voda je k zalévání vhodnější než voda z řadu.

Skleník musí stát na co nejslunnějším místě. Přebytek slunce lze v létě regulovat rohožemi, žaluziemi či bílým nátěrem vápenným mlékem. Odborníci se shodují, že v ideálním případě stojí podélný skleník severojižním směrem, protože taková poloha zajišťuje po celé léto maximální množství světla. Chcete-li ale ve skleníku zimovat rostliny a preferujete zimní osvětlení, zvolte východozápadní orientaci.

Když jste vyřešili umístění skleníku a popasovali se se všemi omezujícími faktory, přichází na řadu stavba. Skleník patří na betonové základy, ale betonu se lze vyhnout u menších exemplářů z polykarbonátu, které jsou dostatečně lehké na to, aby mohly mít základnu z hliníkových nebo ocelových profilů. To se výrazně promítne i do celkových pořizovacích nákladů. Pořizujeme-li si ale skleník na „dobu neurčitou“ vyplatí se betonové základy vybudovat.

Skleník je tvořen z profilů a výplňového materiálu. V sortimentu profilů si můžete vybrat mezi hliníkovými, ocelovými nebo z žárově pozinkovaného plechu, na výplně se hodí sklo nebo komůrkový polykarbonát.

Hliníkové a ocelové profily

• Hliníkové profily jsou dostatečně kvalitní materiál často používaný ve spojení s polykarbonátem. Hliník odolává korozi, je ale lehký, proto se nedoporučuje do horských oblastí, kde hrozí větší zatížení sněhem. Ve standardních podmínkách má hliník nejlepší životnost. Nepotřebuje žádnou údržbu, nevýhodou je vyšší cena.
• Ocel je pevná a odolná. Skleník z ocelových profilů se snadno sestavuje, zvolené sklo jako výplň se ke konstrukci musí lepit tmelem. Žárově zinkovaný odolá větru i sněhu.

Plastové profily

• Stále častěji se při stavbě skleníku používá konstrukce plastová, která dobře izoluje a její trvanlivost vyhovuje. Není ale tak pevná jako kov či dřevo.

Dřevěné profily

• Dřevo se na skleníky používalo odnepaměti, působí nejpřirozeněji. Kvalitní dřevo pro profily je ale poměrně drahé a vyžaduje údržbu. Přesto jsou zahrádkáři, kteří dávají přírodnímu materiálu přednost za všech okolností.
• Na stavbu skleníku použijí například červený cedr či jiná tropická dřeva odolná vůči hnilobě i hmyzu. Toto řešení je patřičně drahé, ale efektní. Skleník z tropického dřeva se musí, stejně jako zahradní nábytek z téhož materiálu, napouštět olejem. Levnější jsou měkká dřeva, ta ale mají nejkratší životnost a musí se chránit nátěry.

Rozptylové sklo, které se používá na výplň profilů, má dlouhou životnost, dobrou prostupnost světla a dobře se udržuje v čistotě. Je odolné i vůči krupobití. Sklo by mělo být nejméně 4 milimetry silné. Nejlépe propouští světlo, je nejtrvanlivější, zvláště pokud je zesílené a tvrzené. Nehodí se ale pro vytápěné skleníky, protože nemá dost dobré izolační vlastnosti.

Polykarbonát s komůrkami o tloušťce 4 a 6 milimetrů má mnohem menší hmotnost než sklo, nerozbije se a je méně náročné na pevnost základů. Polykarbonátové či akrylové desky mají poměrně dobré izolační vlastnosti, ale bohužel i nižší propustnost světla oproti sklu, kratší životnost, méně estetický vzhled a vyšší cenu. Jsou však odolnější proti rozbití.

Nejčastěji se jako stavebnice prodávají uživatelsky prověřené, praktické modely. Jejich konstrukce je sestavena z profilů vyrobených z žárově pozinkovaného plechu. Většina profilů je vyrobena z plechu o síle 1 mm, některé díly z plechu o síle 1,5 mm. Jedná se o profily, kde jsou vyšší nároky na pevnost. Veškerý spojovací materiál je pozinkován galvanicky.
Výrobce pozinkovaného plechu udává životnost zinku na plechu cca 15 - 20 let dle agresivity prostředí. Celá konstrukce je řešena tak, aby byla zajištěna její co nejdelší životnost. To znamená, že na celé konstrukci není žádné místo, které by bylo porušeno svařováním. Všechny spoje se řeší pomocí šroubů, případně pomocí průtahových nýtů.

Výplně se do konstrukce nelepí silikonem, ani jiným tmelem. Jsou připevněny pomocí přišroubovaných plechových příchytek, které jsou podloženy gumovým těsněním. Výplně lze tedy velice jednoduše v případě potřeby demontovat i znovu nasadit zpět.

Výplně jsou vždy dodávané v potřebných rozměrech, zákazník nepotřebuje nic upravovat. Výplň tvoří speciální skleníkové sklo o síle 4 mm. Toto sklo má jednu plochu s jemným vzorkem, ta zaručuje, že sluneční paprsky při průchodu přes toto sklo nevytvoří čočku a nespálí rostliny. Proto jej není třeba stínit rohožemi, ani natírat vápnem, či jinými přípravky.

Práce ve skleníku se dá efektivně zautomatizovat. Nainstalujte topení regulované termostatem, automatizované otvírače oken i vhodný zavlažovací systém. Skleníkové rostliny pravidelnost ocení a vy nebudete otrokem své záliby.

Způsob vytápění závisí na teplotě, které chcete dosáhnout, i na tom, zda je skleník izolován. Svou roli hraje i médium, kterým chcete vytápět. Je-li skleník blízko domu, budete ho nejspíš vytápět elektřinou. Jestliže použijete termostaty a dobrou izolaci, nemusí stát provoz elektrického topení jmění.
Řadu výhod mají i teplovzdušné ohřívače. Používá se i vytápění na naftu, lehké topné oleje či propan-butan. Mají relativně nízké pořizovací náklady a snadnou instalaci. Provoz je ale dražší a za provozu může docházet k uvolňování jedovatých zplodin.

Vytápění skleníku je nejnákladnější investicí. Než o ní začnete uvažovat, měli byste vědět, že odborníci spočítali, že pro zvýšení teploty ve skleníku o pět stupňů je zapotřebí přibližně jedna kilowatthodina. Pro permanentně vytápěné skleníky tudíž připadá v úvahu i tepelné čerpadlo nebo solární vytápění. Volba závisí na využívání skleníku – zda bude sezónní nebo celoroční – a samozřejmě na vašich finančních možnostech.