Než kopnete do země, promyslete si, jak moc budete plánovaný povrch zatěžovat. Jedná se o dlažbu určenou pro vjezd auta do garáže nebo pro odstavnou plochu určenou na parkování? Pak musíte jít minimálně 55–65 cm hluboko. Pokud jde o cestičky, po kterých budete pouze chodit, stačí, když půjdete 25–35 cm pod zem.

A opět podle zatížení cesty patří do rovných základů jedna nebo dvě podkladové vrstvy štěrku. První, hrubá frakce, slouží jako podklad pro cestu, po které budete jezdit autem. Ve zhutněném stavu musí mít výšku 25-35 cm, na její položení se používá kamenná drť s hrubostí 16–32 mm.

Pro dokonalé zhutnění vrstvy potřebujete vibrační desku. Jakmile položíte hrubou vrstvu, hned po ní následuje jemný podklad o výšce 10–15 cm. U tohoto podkladu by měla být hrubost 4–8 mm. I ten musíte vibrační deskou řádně „udusat“.

Pro obyčejnou zahradní cestičku nebo chodníček vedoucí od branky ke vchodu do domu stačí pouze jedna jemná vrstva.

Takto připraveným a zhutněným základům to chce dát nějaký formát. Jinými slovy, přišel čas usadit obrubníky.

Ukládají se do zavlhlého betonového lože zhruba do 1/3 jejich výšky a poté je pomocí provázku a vodováhy srovnejte. Jakmile beton ztvrdne, nasypte mezi obrubníky další vrstvu drti o hrubosti 4–8 mm. I když tyto podkladové vrstvy nejsou vidět, je velice důležité, aby byly položeny s co největší pečlivostí, jakékoli pochybení při jeho přípravě se velmi rychle projeví, např. propadáváním dlažby. Abyste docílili roviny, neobejdete se bez některých pomůcek – dlouhých dřevěných nebo ocelových latí.

Při tvorbě zahrady se často podceňuje to nejpodstatnější – terénní úpravy. Přesto právě ony stojí na začátku zrodu zahrady samotné a tvoří proto úplný základ, který by měl mít pevný stavební kámen. Pokud tedy máte možnost, terénní úpravy si pečlivě pohlídejte nebo k tomu přizvěte odbornou osobu, která se postará o dozor. My vám prozradíme, na co si dát dobrý pozor a jak na to.

Terény by měly v každém případě odvádět vodu na takové místo, kde nebude vadit krátkodobé zamokření nebo je třeba tuto vodu odvézt z pozemku například do drenáže či kanalizace. Při tvorbě terénních úprav byste tedy měli dbát na to, aby voda nestékala ke stavbě domu.

Je třeba pohlídat rozvoz původních vrstev zeminy. V praxi nastává totiž problém, že stavební firmy dají dospod terénu kvalitní ornici, která byla původně na povrchu pozemku a na ni teprve rozloží nekvalitní podorničí. To většinou obsahuje jílovité částice a kámen a zcela mu chybí organická hmota a živiny. Stejně tak v něm není aktivní půdní život, který je jednou z podmínek správné funkce půdy. Zúrodnit takový materiál trvá mnoho let a mnohdy je efektivnější tuto vrstvu odstranit a nahradit ji novou ornicí. To ovšem znamená jen další zbytečné výdaje.

1. Nejdříve se provádí takzvané hrubé terénní úpravy. Při nich se po pozemku například po dokončení stavby domu rozveze zbylé podorničí a následně ornice. Tyto materiály se rozvrství postupně tak, že nejdříve přijde na řadu podorničí a teprve poté ornice. Tyto dvě vrstvy se vytvarují tak, aby položily základ výsledným terénním úpravám.

2. Teprve potom přicházejí na řadu jemné terénní úpravy, při kterých se z ornice odstraní velké kameny, stavební suť a případné odpady. Pokud je třeba, ještě se po povrchu rozprostře další kvalitní ornice.

3. Pokud stávající materiály neumožňují založení trávníku, často se v této fázi v prostoru plánované travnaté plochy rozloží vrstva kvalitního trávníkového substrátu. V této fázi se dokončují terény do jejich konečné podoby. Po té následují výsadby rostlin, založení trávníku a jiné dokončovací práce.

Brzy sami poznáte, jak vám tyto zahradní úpravy zkvalitní život. Už žádné věty typu: Nešlapej na trávu! Přezuj se, máš boty od hlíny! Prší, nechoď na zahradu, je tam bláto… Vaše rodina bude dál žít spokojeným životem klidně plynoucím mezi upravenými chodníčky klikatícími se vaší kvetoucí zahradou.