Všechny vrtačky, prakticky bez vyjímky, mají dnes ve spouštěcím tlačítku reostat, umožňující plynulou regulaci otáček. Mají také pomocnou rukojeť s uchycením na hloubkový doraz. A co s vrtačkou můžete dělat?

Vrtat lze do různých materiálů s příklepem i bez. To závisí od použitého vrtáku. U vrtání je důležité používat otáčky doporučené pro daný materiál a průměr vrtáku.

Vrtačkou šroubovat můžete, ale opatrně, jede ve větších otáčkách než šroubovák. Když nejste opatrní můžete strhnout drážku, nebo ukroutit hlavičku vrutu, či šroubu. Pokud budete šroubovat delší dobu, nezapomeňte nechat přístroj vychladit protočením naprázdno.

Důležité je použít „metlu“ správné velikosti a se správnou geometrií lopatek, které jsou postavené pro řidší i tužší materiály, lopatky položené, i s menším odporem. Mícháme od vody a roztok postupně zahušťujeme. Vrtačkou pohybujeme nahoru a dolů. Pozor na tangenciální síly.

Při broušení, obzvlášť dlouhodobějším, na vrtačku netlačte. Chlazení motoru by bylo málo účinné a motor se může „spálit“. Pokud se vám zdá úběr malý, vyměňte brusné médium, je buď „ucpané“ (zanesené), a nebo má nevhodnou zrnitost.

Tady pozor na radiální a tangenciání (boční) tlaky. Vrtačka je konstruována zejména pro zatížení axiální (v ose). Obzvlášť u levnějších přístrojů s pouzdrem a ne ložiskem, může dojít k poškození uložení výstupní hřídele.

Rozhodně. Vrtačky mají různá sklíčidla (upínací hlavy). Existuje vrtačka s ozubeným věncem, který dotahujeme klíčem (nebo bez něj) a vrtačka „bezklíčová“, kde sklíčidlo dotahujeme holou rukou.

Bezklíčová sklíčidla jsou dvouplošná a nebo jednoplošná. Rozdíl je v tom, že dvouplošné sklíčidlo je nutné uchopit pro dotažení, či povolení za jednotlivé plošky, tedy oběma rukama, a jimi otáčet proti sobě.
Na utažení jednoplošného sklíčidla sice také potřebujete obě ruce, ale buď je na přístroji umístěno aretační tlačítko, nebo je vřeteno vrtačky zaaretováno automaticky.

Dnešním standardem jsou sklíčidla s rozsahem 1,5–13 mm. U starších vrtaček byl používán rozsah 1–10 mm. Některé těžší vrtačky mají sklíčidlo s rozsahem 1,5-16 mm. Moderní bezklíčová sklíčidla mají zámek proti povolení.

• Používáte vrtačku jako pohonnou jednotku k jinému stroji? Dejte pozor na zpřevodování v daném zatížení. Vrtačka musí běžet volně, aby se stihla vychladit. „Poslouchejte, jestli zpívá, nebo kňučí!“
• Je veliký rozdíl, když s vrtačkou (a vlastně každým strojem) pracujete v létě na sluníčku nebo v dílně při chladnějších teplotách. Rozdíl v okolní teplotě může být i 30 stupňů.
• Vrtačka, jako každý podobný přístroj, se ochlazuje nejlépe při maximálních otáčkách. Pracujete-li při zvýšeném zatížení (šroubování nebo míchání), nechte přístroj vždy chvíli vychladit při volnoběžných otáčkách.
• Pozor na rozdělení axiálních (ve směru osy vrtačky), radiálních (kolmo na osu vrtačky), případně tangenciálních (boční síly, ne ve směru osy, ale ani kolmo k ní) sil. Vrtačku se snažte zatěžovat vždy jen axiálně. Mnemotechnicky, když zpívá, jede axiálně, když škrvčí a úpí, pracujete radiálně, či tangenciálně).
• Co jde dělat s pomalejšími otáčkami, to jimi dělejte, za přehnanou rychlost nový vrták nekoupíte.
• Mezi stojanovou vrtačkou a ruční elektrickou vrtačkou je obrovský rozdíl.
• K vrtání jsou nejlepší vrtačky, k broušení brusky. Každý přístroj, byť má i jiné možnosti, je určen k jedné, určité práci.