Jednou z možností je vybavit si vířivou vanou koupelnu, druhou variantou je venkovní vířivka umístěná v zahradě či na terase. Do vířivky se většinou vejde víc než jeden člověk, vířivka se tedy často stává i společenskou záležitostí.

Pokud se rozhodnete pro exteriérovou vířivku, je dobré pro ní mít odpovídající prostory. Důležité také počítat s tím, co její užívání obnáší a podle toho zohlednit její výběr. Každá venkovní vířivka vyžaduje podobnou údržbu vody jako privátní bazén.

Její provoz, díky spotřebě energie a chemie, rozhodně není zadarmo a poměrně vysoké jsou i pořizovací náklady. Vířivka se ale dokáže patřičně odměnit. Díky jejím tryskám rychle zapomenete na všechny povinnosti, spojené s jejím provozem. Péči o vířivou vanu navíc můžeme svěřit odborníkům a pak si pouze užívat všech výhod.

Vířivka je tedy spíše dražší a náročnější záležitost, spolehlivě ale plní jak funkci relaxační, tak rehabilitační.

Přemýšlíte-li o nákupu venkovní vířivky a nemáte vlastní ani zprostředkovanou zkušenost, začněte s nafukovacím modelem. Stojí jen zlomek toho, co zabudovaná zahradní vířivka.

• V koupací sezoně se o nafukovací typ staráte úplně stejně jako o její dražší sestru – udržujete vodu v potřebných limitech a měníte či proplachujete kartuše ve filtraci. Když to nezvládnete, stačí vodu vypustit a nahradit novou.
• Pojme ale kolem 800 litrů vody, takže je ekonomicky výhodnější se úpravu vody naučit.
• Bonusem nafukovací vířivky je možnost bezproblémového zazimování, čímž minimálně v jednom kvartálu roku ušetříte nejen peníze za elektřinu, ale odpadne i řada povinností související s úpravou vody a dávkování chemie.
• Nafukovací vířivý bazén díky samoinstalačnímu mechanismu navíc postavíte vlastními silami, instalace je poměrně rychlá a jednoduchá. I nafukovací model samozřejmě vyžaduje pevný podklad.

Složitá je i úvodní manipulace s elektronikou naditým přístrojem, který je logicky dodáván vcelku. Na stěhování několikasetkilogramového „mazlíka“ je třeba mít k dispozici minimálně čtyři páry silných paží a popruhy. Pokud je zahrada hůře dostupná či ze silnice nedostupná, vypomůže jeřáb či jiné transportní zařízení.

Přes byt protáhnete jen ty nejmenší modely venkovních vířivek. Ty standardní – pro pět a více osob – standardními dveřmi zpravidla neprojdou. Proto je nezbytné zabývat se před nákupem vířivky jejími rozměry a myslet na transport.

Dobře si rozmyslete, kam nadzemní bazén o rozměrech ležícího člověka na šířku i délku umístíte. Nejde jen o budoucí vzhled zahrady a zachování soukromí, ale také o hlučnost.

Vířivka v mnohahodinových čistících cyklech „přede“ jako hodně velká kočka a když se koupete, hlučí ještě čerpadla, trysky a zpravidla i lidé uvnitř, při snaze přehlušit spuštěné mechanismy. Hladina zvuku se zvyšuje a problém se sousedy může být na světě.

Snad jen na opravdové samotě u lesa nebudete nikoho vířivkou rušit v noci. Romantické chvilky v zurčící vodě, v záplavě měnících se světel a se zapnutým audiosystémem v hustší zástavbě neprojdou. Toto je třeba vědět předem, protože pravidla pro dodržování nočního klidu venkovní vířivka více méně porušuje. Záleží pak na toleranci sousedů i znění obecní vyhlášky.

Řešením je umístit vanu do odhlučněného interiéru. Odpadnou sice potíže se sousedy a povinnosti spojené se zazimováním a odzimováním vany, zase se ale neopálíte. Opalování ve venkovní vířivce je totiž nejsnadnější a nejzdravější způsob, jak přijít k brzkému bronzu. Opalujete se, a přitom odpočíváte a rehabilitujete. Pokud slunce nevyhledáváte, lze k vaně dokoupit zastřešení nebo přistavit slunečník, kterým na části hladiny vytvoříte blahodárný stín.

Vířivky sice fungují jako celoroční, je ale otázkou, zda se vám za sychravého počasí bude chtít z tepla domova do zimy a do, byť až na 40 stupňů ohřáté, vody. Pokud překonáte cestu k bazénu, odhodláte se shodit župan a uvelebíte se v horké vodě, mějte na hlavě čepici. Hlava vždycky zůstane na studeném vzduchu. A fakt, že vám do vany padají bílé vločky? Ten vám bude připadat romantický jen prvních pár minut.

Čerpadla za třeskutého mrazu dokáží i zamrznout, čímž si připravíte velkou komplikaci a budoucí finanční výdaj. Vany sice mají zabudovány protizámrazové funkce, ty si ale s hodnotou pod dvacet stupňů Celsia už zpravidla automaticky neporadí. Proto je třeba mít vířivku za velkého mrazu neustále zapnutou na vytápění na minimální teplotu (zpravidla 25°C), čímž raketově stoupají účty za elektřinu.

Proto je levnější i pohodlnější nechat vířivku zazimovat servisním technikem. Na jaře budete muset odborníka volat znovu, protože i uvedení do provozu vyžaduje zásah „servisáka“. Důrazně se totiž nedoporučuje „vrtat“ se ve složitém přístroji vlastními silami. Můžete vanu poškodit neodborným zásahem, čímž si vynulujete nadcházející měsíce záruky, nebo způsobíte závadu, kterou stejně bude muset přijet odstranit odborník.

Voda se v ideálním stavu udržuje pomocí produktů pro údržbu vířivek a to prostřednictvím testerů a speciální, zpravidla kyslíkové chemie, kterou je třeba aplikovat téměř po každém vykoupání, zvlášť užívá-li vířivku více než jeden člověk.

Pravidelnou údržbu vyžadují i kartuše, jež se proplachují minimálně jednou týdně. Kartušové filtry z plastu a tvrdého savého papíru vydrží zpravidla jednu sezonu, nesmírně ale záleží na tom, jak intenzivně vířivku používáte.

Voda se doplňuje po každém použití a je nutné udržovat skořepinu v čistotě. Totéž platí i pro dřevěný či plastový kabinet a okolí vířivky. Proto je nezbytné mít v bezprostřední blízkosti k dispozici vodu a hadici.

Poblíž by se měla vyskytovat i nejlépe zahradní solární sprcha, pod níž se před vstupem do vody osprchujete a totéž učiníte poté, co „koupačku“ ukončíte. Očista těla před a po koupání se musí stát samozřejmou součástí používání venkovní vířivky.

Vypadá to, že vlastnictví venkovní vířivé vany má tolik omezení a povinností, že je jednodušší vykoupat se doma ve vaně. Omyl! Venkovní vířivka všechno několikanásobně oplatí pohodou, kterou skýtá. Trysky dokáží ulevit celému tělu, jsou umístěny v místech ideálních pro masáž zad, ramen, rukou i nohou.

Při nákupu vířivky se o umístění trysek hodně zajímejte, protože ne každý model má trysky na všechny partie těla. Nechte si detailně vysvětlit i způsob ovládání složitého přístroje.

Vířivka se zpravidla ovládá pomocí panelu, kterým se zapínají nejen všechny funkce (nastavení teploty, čistící cyklus), ale i osvětlení a audiosystém (je-li součástí zvoleného modelu). Pouští se jím i tvorba bublin, pokud je systém součástí výbavy.

Trvejte i na detailním písemném návodu, protože způsob programování a ovládání během zimy, kdy přístroj nemusíte používat, spolehlivě zapomenete. Na panelu se totiž občas vyskytne i chybová hláška, která avizuje, že je něco v nepořádku. Pak je dobře mít způsob řešení k dispozici na papíře nebo elektronicky v mobilu.

S venkovní vířivkou je to podobné jako s automobilem. Existují modely v základní verzi, k nimž lze dokoupit sérii vybavení. Ne vždy je v základní ceně termokryt nezbytný pro udržení teploty vody, a schůdky. Oba „doplňky“ jsou ale k bezpečnému koupání a bezproblémovému chodu vířivky důležité.

A pak existují plně vybavené „kousky“, které stačí umístit, napustit a spustit. Odměnou bude báječný relax v soukromí, romantické chvilky ve dvou i netradiční sešlost s partičkou kamarádů.
Jejich počet ve vaně limituje jen počet míst k ležení a sezení. Vířivka má pochopitelně i odkládací plochy, kde se dobře vyjímá láhev vychlazeného sektu a sklenky připravené k použití.