Bitumen neboli živice je souhrnné označení pro organické látky, které jsou vysoce viskózní. Bitumen je i doslovným překladem anglického slova asfalt. Díky své nízké hmotnosti, relativně jednoduché montáži a přijatelné ceně je asfaltový šindel předurčen také k laickému využití, tzn. že si s pokládkou krytiny poradí i zručný kutil a netřeba shánět kvůli každému altánu či kůlně odbornou firmu.

Základním prvkem v nabídce jsou šindele z asfaltu vyztužené skelnými vlákny. Jejich povrch je navíc opatřován keramizovaným granulátem. Materiál je odolný vůči UV záření a je určen výhradně pro použití v exteriéru. Nabízí se v nejrůznějších barvách i tvarech jednotlivých komponent. Nejčastěji jsou v nabídce geometrické obrazce i stále oblíbené bobrovky.

Pro snadnější výpočet spotřeby materiálu jsou na obalech uvedeny nejen počty kusů v balení, ale i přibližná plocha, kterou výrobky z konkrétního balíku pokryjí. Samozřejmostí jsou i rozměry jednotlivých „tašek“, aby si stavebník udělal předběžnou představu o vizuálu budoucí střechy.

Nezbytností při pokládce asfaltové krytiny je kvalitní podklad sestávající z celoplošného bednění a asfaltových pásů. Protože se jedná o nedifuzní materiál pro vodní páru, je nutné dostatečně vyřešit odvětrání střešního pláště.

Ideální teplota pro pokládku asfaltové střechy je mezi 15 - 25° ve stínu, protože při nižších teplotách nemá šindel požadovanou přilnavost a naopak – při vyšších teplotách má tendenci měknout. Hrozí nejen poškození krytiny při pohybu řemeslníka na střeše, ale i popálení prstů od rozpálených šindelů.

Zrádné jsou šindele tmavých barev, protože střecha se za slunečního počasí umí pořádně rozžhavit. Výjimkou nejsou ani teploty kolem 70 stupňů Celsia. Aby se zabránilo poškození krytiny, je vhodné si pracovní obuv omotat vhodnou textilií a je dobré včas myslet na práci v pokleku, která bude bezpochyby příjemnější, použijete-li pod kolena například molitan. Je dobré jej na střechu vynést spolu s materiálem a nářadím.

V opodstatněných případech, například při poškození střechy, lze asfaltovou krytinu montovat i v zimě, pokud nic nepadá z nebe. Materiál je ale nutno před aplikací vytemperovat při teplotě kolem 10 stupňů Celsia, aby se zabránilo popraskání.

Pravým časem pro pokládku asfaltových šindelů je každopádně považováno jaro, protože krytina bude mít celé léto a část podzimu na to, aby se teplem aktivované lepicí body dobře spojily a krytina tak byla dostatečně odolná proti povětrnostním vlivům.

Kvalitu krytiny ovlivňuje použitá asfaltová směs, kterou tvoří oxidované nebo modifikované asfalty a plniva. Důležitá je i použitá nosná vložka. Odborníci se shodují, že kvalitnější jsou krytiny s anorganickou vložkou, např. se skelnou tkaninou.

Jak je zmíněno výše, asfaltové šindele nemusí pokládat jen profesionál, ale s dobrým montážním návodem a s dobrým nářadím to může zvládnout každý, kdo nemá obě ruce levé. Až se po letech střecha přestane líbit, nebo už nebude vyhovovat z jakýchkoliv jiných důvodů, dá se přidat další vrstva šindele. Tento facelift lze povést bez nutnosti odstranit původní krytinu a, pokud jsou nosné prvky v pořádku, i bez a rizika zatékání.

Při samotném výběru materiálu, když je na trhu velké množství výrobků vyšší i nižší kvality, je třeba respektovat celkovou hmotu asfaltu na plošný metr a zajímat se o procento lepicích ploch, tedy ploch, které zajišťují výslednou odolnost krytiny proti vodě a vzdušné vlhkosti.

Nejkvalitnější šindele jsou vybaveny plochami se silně lepivým efektem a na velké ploše šindele, takže odolají vichru o rychlosti až 150 km/hod. Na bocích jsou vybaveny systémem pera a drážky, což usnadňuje pokládku a zajišťuje vyšší přesnost při kladení.

Na trhu jsou i výrobky, které svým vzhledem a barvou imitují přírodní materiály, například břidlici, což je předurčuje k uplatnění na historických objektech. Sice by jim nejvíce slušela přírodní břidlice, ale problémem je nejen její vysoká hmotnost, ale i cena. Proto vypomůže asfaltová imitace, kterou od originálu rozezná jen hodně cvičené oko.

Při pokládce je důležitá také aplikace asfaltových pásů, jež patří do skupiny povlakových krytin. Nejběžnějším způsobem montáže je celoplošné nebo bodové natavování. Pásy určené ke svařování jsou označovány jako typ S, čili svařitelné. Na jejich vodotěsnost má přímý vliv kvalita natavení podélného přesahu. Další způsob zpracování představuje mechanické kotvení v přesahu za pomoci teleskopických nebo talířových kotev.

Nejčastějším zástupcem tohoto sortimentu je lehký asfaltový pás s nenasákavou nosnou vložkou ze skelné rohože, oboustranně opatřenou asfaltovou krycí vrstvou a separačními vrstvami z jemnozrnného minerálního posypu. Používá se jako separační vrstva nebo podkladní pás pod střešní šindele.

Dražší modely jsou specifikovány jako natavitelné pásy s nenasákavou kombinovanou vložkou, oboustranně opatřenou asfaltovou krycí vrstvou z oxidovaného asfaltu a separačními vrstvami z jemného minerálního posypu na straně horní a PE folií na straně spodní. Lze je použít i jako parozábranu nebo v kombinaci s pevnějším pásem jako ochranu proti pronikání radonu do interiéru budov. Používá se také jako hydroizolace proti zemní vlhkosti.

Moderní variantou jsou samolepicí pásy, které mají celoplošně lepivou spodní stranu a k nim se používají podélné samolepicí proužky. Tyto technologie plnohodnotně nahrazují metody dřívější montáže, při nichž se uplatňovala pokládka do horkého asfaltu anebo metoda lepení studeným asfaltovým lepidlem.