Především je rozhodující, zda je použitý papír vůbec pufrovaný. Potom je důležité, aby papír obsahoval alespoň 2,5 procenta uhličitanu vápenatého jako pufrační látky. Jedině tak bude zajištěno, že pasparta bude moci být trvale chráněna zvenku proti působení kyseliny.

Barviva mají při kontaktu s denním či slunečním světlem tendenci blednout. Je tomu tak obzvláště u papírů, které se barví běžnými barvivy. Alternativou k tomu je barvení pigmenty. Pigmenty se lépe spojují s papírovými vlákny a jsou tudíž stabilnější. Pouze barvení pigmenty může trvale zabránit blednutí.

Důležitým kritériem pro muzejní kvalitu je odolnost proti vlhkosti. Tato odolnost hraje rozhodující roli zejména u barvených papírů. U papírů, které nejsou barveny pigmenty, se může stát, že barva se působením vlhkosti (zkondenzované vlhkosti, vysoké vlhkosti vzduchu ap.) uvolní z povrchu papíru, dostane se na umělecké dílo a poškodí ho. U papírů, které jsou barveny pigmenty, je tento proces vyloučen. Jelikož pigmenty jsou pevně spojeny s jednotlivými buněčnými vlákny, nemůže je vlhkost uvolnit z povrchu.

Pro archivaci a konzervaci uměleckých děl nesmí použitý papír obsahovat naprosto žádný lignin. Ten se postupem času rozkládá a uvolňuje přitom kyselinu. Proto je lignin také důvodem rozpadu mnoha starých knih. Teprve, pokud papír neobsahuje vůbec žádný lignin, lze vyloučit, že se budou trvale uvolňovat jakékoli kyseliny. Již po krátké době lze rozpoznat papír s obsahem ligninu popř. karton podle silně žlutého zabarvení, takzvaného žloutnutí.

Běžná lepidla, která z velké části sestávají z přírodních složek, mohou být rovněž kyselinotvorná. Z toho důvodu byla vyvinuta chemicky vyráběná lepidla, která mají neutrální hodnotu pH a neobsahují žádná chemická činidla, která by se mohla přeměňovat na kyseliny.