Znamená to, že výrobce nemůže palubky vyrábět tak, jak se to hodí jemu. Poučený zákazník tak ví, jaké kvality budou palubky, jež zvolil k realizaci svého projektu.

Palubky se používají jako pohledový obkladový materiál do interiéru, vnější obkladový materiál či jako materiál na podlahy. Jsou frézovány do různých profilů, tlouštěk a délek. Na lícové, tedy vnější (pohledové) straně jsou různě tvarované, na rubové straně mohou být opatřeny malými drážkami, jež zabraňují deformaci (kroucení). Lze jimi obložit stropy a stěny v interiéru, v exteriéru se mj. používají na podbití staveb (např. přesahy střech). Samostatnou kapitolou jsou podlahy.

Palubková prkna se dodávají nejčastěji v délkách 2, 3, 4 nebo 5 metrů, šířka se udává včetně pera. Obkladové palubky jsou podle ČSN vysušeny na 12 ± 2 %. Norma definuje i třídění použitého materiálu do tří stupňů kvality, A, B a C. Tyto kvality je možné kombinovat (AB, BC). Norma jasně říká, že palubky všech stupňů kvality musí vždy splňovat konečný účel užití, kdy je zaručena tvarová shodnost a rozměr dílců i způsob opracování.

Tloušťka vnitřních obkladových palubek se nejčastěji pohybuje v rozmezí 12-16 mm a šířka od 96 do 121 mm. Palubky pro exteriéry bývají logicky silnější a širší a podlahové palubky mají tloušťku 20 až 40 mm a jako jediné z druhů palubek nemají sražené hrany.

Přesto, že se dá dřevo jako materiál jednoznačně „zaškatulkovat“ poměrně obtížně, existuje evropská norma číslo ČSN EN 14 519, která přesně stanovuje vlastnosti palubek a jejich kvalitativní třídy. Má podnázev Vnější a vnitřní obklady z rostlého dřeva - charakteristiky posuzování shody a označení.

Norma, jak už název napovídá, stanovuje vlastnosti vnitřních a vnějších obkladů z rostlého dřeva s vyfrézovaným perem a drážkou z nejběžnějších evropských jehličnatých dřevin: smrk, jedle, borovice, modřín, douglaska tisolistá a borovice přímořská.

Protože normu nelze úplně jednoduše prostudovat, zdrojem jsou krátké a srozumitelné výtahy z ní. Řada producentů i prodejců palubek má snahu osvětlit základní parametry, aby zákazník věděl, co a v jaké normované kvalitě musí ke konkrétnímu účelu koupit.

Z hlediska posuzování kvality je nejdůležitějším kritériem lícová strana prkna. Palubky se prodávají v baleních po cca deseti prknech. Je dobré zkontrolovat více vzorků z kupovaných balíků, šarže by měla vykazovat srovnatelné vlastnosti. Namátková kontrola se vyplatí.

Palubky kvality třídy A jsou logicky nejkvalitnější. Ideálem je prkno bez defektů a suků, což ale je u dřeva jako přírodního materiálu čirá utopie. Proto norma například povoluje černé tužkové suky do velikosti 5 mm, ovšem jen v případě, že netvoří skupinu. Ve dřevě se mohou vyskytovat zdravé rostlé suky do 10 % šířky dřeva. Suk by se měl nalézat více než 3 centimetry od okraje. Sukové zátky se mohou vyskytovat u nejvýše 10 % dílů. Problémem nejsou ani částečně srostlé suky, křídlové suky nebo suky s kůrou. Suky ale nesmějí vypadávat.

Vytrhaná vlákna blízko suků se mohou vyskytovat maximálně na ploše odpovídající 20 % plochy těchto suků. Na překážku nejsou ani ojedinělé smolníky do plošných rozměrů 2 x 25 mm. Smolník ve dřevě je dutina na rozhraní letokruhů vyplněna pryskyřicí. Vyskytuje se u všech jehličnatých dřevin. Podle odborné literatury je nutné smolníky před obráběním dřeva odstranit.

Vlasové trhliny by měly být sotva viditelné. Čelní trhliny nesmějí být delší než šířka prkna. Dřeň smí být obnažená na 1/3 délky na maximální šířce plochy 5 mm. Zárůst kůry může být maximálně na ploše 5 x 50 mm, a to pouze ojediněle. Na peru a drážce může být zakřivení jenom v rozsahu, který umožňuje snadné sestavení dílů k sobě. Na rubové straně palubky se mohou vyskytovat obliny, ale jedině v případě, že nebudou porušovat drážku a pero.

V palubkách třídy A se ovšem nesmějí vyskytovat shnilé suky a díry po sucích. Zapovězeny jsou plísně a houby i jakékoli poškození hmyzem. V žádném případě zde nemohou být stopy po prokladech, zbarvení na lícové straně, trhliny na rubové straně, které pokračují v celé délce prkna, nebo odlupčivé trhliny. Vyloučené jsou i pronikající trhliny.

Palubky třídy B mají mírnější kritéria. Povoluje se u nich vše, co pro třídu A, a navíc i další odchylky. Příkladem jsou zdravé rostlé suky, částečně srostlé suky, suky s kůrou, křídlové suky a nesrostlé suky do 10 % + 50 mm. (u třídy A to bylo do 15 a 30 mm).

Ojediněle se mohou objevit vypadavé suky nebo díry po sucích a lehce shnilé suky, ovšem maximálně do 15 mm. Stejně tak se mohou vyskytovat hranové suky včetně poškozených a vypadavých, ovšem jedině v případě, že nepřesáhnou krytí 15 mm.

Vytrhaná vlákna blízko suků mohou být až do plochy 40 % suku (u třídy A je to 20 %). Větší tolerance platí i u smolníků, které se mohou vyskytovat do rozměru 2 x 35 mm, tři smolníky do šířky 6 mm a délky maximálně 150 mm.

Čelní trhliny povolují dvojnásobek šířky palubky (třída A pouze násobek). Je možné i slabší zabarvení v podobě červených a modrých skvrn, na rubové straně je zabarvení dovoleno. Ani u třídy B se nepovoluje napadení palubek houbami a hmyzem a odlupčivé trhliny.

Palubky kvalitativní třídy A/B zahrnují 40% palubek třídy A a 60% palubek třídy B. Často se vyrábějí ze dřeva, jež se vyznačuje vyšší odolností vůči povětrnostním podmínkám, protože se s oblibou používají na stavbě jako fasádní prvky.

Do třídy C jsou zařazeny všechny ostatní palubky, které nesplňují ani kritéria třídy B. Materiál však musí vyhovět účelu, pro který jsou určeny, což znamená, že musí být vhodné k obložení.

Na povrchovou úpravu palubek se v poslední době hodně používají nátěrové prostředky na bázi olejů a vosků. Ty umožňují dřevu "dýchat", nepraskají a lze je snadno obnovit.

Podlahové palubky jsou výjimkou, ty se upravují až po montáži. Na jejich povrchovou úpravu se užívají elastické laky určené výhradně na nátěry měkkého dřeva. Smrkové či borové podlahy jsou měkké a ani sebelepší nátěr není schopen ochránit je před mechanickým poškozením. Nesvědčí jim ani tvrdé nátěrové epoxidové laky. Proto pečlivě vážíme, je-li palubková podlaha z měkkého dřeva tou správnou volbou pro pochozí část interiéru. Palubky se hojně používají i na terasy, zde se ale volí tvrdá, často exotická dřeva. Ochraňujeme je nátěrovými prostředky na bázi olejů a vosků, které jsou určené pro danou dřevinu.

Palubky v exteriéru se nemontují nikdy přímo na stěnu, ale vždy na podkladový rošt. Tento rošt tvoří sušené latě, které mají stejnou tloušťku. Rošt umožní odvětrávání čili proudění vzduchu za palubkami. Stejně jako palubky, tak i latě doporučujeme ošetřit prostředkem proti plísním a dřevokazným houbám. Palubky se poté montují nejčastěji pomocí vrutů z nerezové oceli nebo s korozivzdornou úpravou. Při instalaci palubek v interiéru (na stěny či strop) není orientace podkladových latí důležitá, doporučujeme však zachovat minimální větrací spáru cca 10 mm.