Termín plovoucí zřejmě vychází ze způsobu pokládky, kdy se jednotlivé lamely spojují prostřednictvím „zámku“, jakéhosi inovativního systému pero-drážka, který má ale tu výhodu, že se jednotlivé spoje nerozpojí. Její velkou výhodou je jednoduchost a také možnost následného rozebrání. A to je výzva!
Souboj materiálů
Plovoucí způsob pokládky byl nejdříve typický pro laminátové podlahy. Dnes ale lze tímto způsobem pokládat i podlahy vinylové, korkové a dokonce i vrstvené podlahy dřevěné.
1. Laminát
Laminátová podlaha je nejdostupnější a asi i nejlevnější. Nabízí se v pestré škále vzorů, které se tisknou na povrch, a struktur. Snahou je především imitovat dřevo, v menší míře i dlaždice či kámen.
Pro dražší provedení je typická povrchová struktura dřeva a sražení podélných a příčných hran.
Nutno říci, že u některých provedení je lamela nerozeznatelná od přírodního dřeva. Rozdíl poznáte poklepem, laminát je na povrchu výrazně tvrdší, jeho nevýhodou je akustika, na kterou je při pokládce potřeba brát zřetel a pod podlahu použít kročejovou izolaci. Někteří z výrobců na tuto nevýhodu myslí a lamely jsou již vybaveny např. spodní vrstvou korku.
2. Vinyl
Aktuálně nejtrendovějšími plovoucími podlahami jsou vinylové. Mimo jiné je můžete pokládat celoplošným lepením, existují také samolepicí vinylové dílce, které si laik může nalepit obdobně jako samolepu.
Pozor
Vinyl díky své plasticitě kopíruje podklad – z tohoto důvodu se doporučuje podklad rovnat neboli nivelovat.
V zásadě existuje několik typů vinylových podlah: Samostatné dílce vybavené klipovým systémem (jsou oblíbené pro možnost instalace do vlhkých prostředí např. koupelny, kuchyně, technické místnosti). Jsou velmi tenké, proto jsou nejvíc náchylné pro kopírování podkladu.
Naopak dílce resp. lamely vybavené podkladem z WPC jsou silnější, jejich tloušťka je cca 6 mm. WPC neboli wood plastic je též vlhku odolný. Do méně zatížených a suchých prostor použijte vinylové dílce na HDF, které zajistí nejlepší kročejovou izolaci.
Vinyl je považován za bezúdržbový, ale je potřeba vnímat i jeho limity. Nikdy u něj nedocílíte dokonalé imitace dřeva, je to plast se svými chemickými charakteristikami a je potřeba brát na zřetel i jeho termoplasticitu.
3. Dřevo nebo korek
Kdo hledá uživatelsky komfortní a teplou „plovoučku“, tak by měl sáhnout po dřevěné vrstvené podlaze (obecně dvou- až třívrstvá) a nebo po korkové. Jednak jde o léty proveřené zdravé a ekologické materiály, navíc vybavené moderními zámky k jednoduché pokládce. Navíc jsou vhodné i na podlahové topení, o čemž panuje obecná mýlka, že to v případě dřevěných podlah není možné z důvodu izolace a eventuální roztažnosti dřeva.
Tloušťka těchto podlah je kolem 10 mm a díky vrstvené konstrukci nedochází k „pracování“ dřeva. Podlahy mohou být buď lakované a nebo napuštěné tvrdým voskovým olejem. Jisté nepohodlí údržby, spočívající v aplikaci tvrdého voskového oleje, je vyváženo vůní, zdravotní nezávadností a ekologickým přístupem.
Vybrali jste si? Pusťte se do pokládky
Co se týče podlahového topení, tak není potřeba mít strach z žádného typu plovoucí podlahy, pokud budeme mluvit o teplovodoním systému s teplotou do 40 °C.
Naopak, pozor na elektrické vytápění, které není v betonové či anhydridové vrstvě. Elektrické vytápění má velmi rychlý náběh a vysokou teplotu, a to rozhodně nebude svědčit dřevu či korku, v tomto případě může dojít k sesychání, pohybu a praskání.
Při výpočtu výměry počítejte cca s 10% prořezem, velmi záleží na orientaci pokládky, je velký rozdíl zda dlouhou místnost např. chodbu pokládáte podélně či napříč. Aby vám zbyly síly na pokládku, tak počítejte např. i s tím, že 1 m vinylové podlahy váží cca 10 kg. Do sedmého patra bez výtahu se pronese daleko více, než korková podlaha, která je násobně lehčí.
První, co byste měli zhodnotit, je charakter a rovinatost podkladu. Nivelovat několik cm rozdílných výšek vás bude stát víc než nákup podlahy a její následná pokládka. U betonových podkladů je potřeba použít parozábranu, aby nám vlhkost nevstupovala do podlahy. To se týká zejména přízemních místností.
Naopak v patře řešte hlukovou neboli kročejovou izolaci. Nejvíce hluk přenášejí laminátové podlahy, nejméně korkové. Obdobné je to i s pocitem tepla.
Na údržbu je nejméně náročná vinylová podlaha, ale určitě by neměla být takzvaně pod vodou. Ideálně je využít profi chemii, existují speciální mopy, pady či pady s automatickýcm dávkováním chemie.
Dřevěné, laminátové či korkové podlahy se nejlépe stírají vlhkým mopem, nikoliv mokrým. Na dřevěné podlahy určitě využijte odborné poradenství a doporučený prostředek.
Doufáme, že v tom nebudete moc plavat...
