SMRK

Nejrozšířenějším kultivarem je smrk, velmi nenáročný druh, který roste rychle a rovně. Zakrslá odrůda smrku je obvykle metr až tři metry vysoká. Má ostré, kolem větve rostoucí jehličí tvořící kužely. Velmi oblíbeným je zakrslý konický smrček nebo pomalu rostoucí kulovitý smrk, jenž doroste do výšky jednoho metru. Smrk patří k nejoblíbenějším jehličnanům, je známo kolem 40 druhů. Mezi nejznámější patří smrk pichlavý, ztepilý či sivý.

BOROVICE

Borovice ve formě konifery dorůstá do výšky kolem tří metrů a tvoří kónickou korunu. Dlouhé jehličí roste ve dvojicích na krátkých stopkách. Šišky jsou krátké a vejčité a obsahují malá semena. Kořeny borovic se přizpůsobí prostředí. Je nenáročná na půdu a přežije i ve znečištěném prostředí, je tudíž vhodná i do městských exteriérů. Je náročnější na světlo a dobře snáší údržbu zaštipováním výhonů. Tím se zpomaluje její růst a borovici lze tvarovat. Kultivarů borovice je více než 110.

TÚJE

Túje neboli zerav je velice frekventovanou sortou, vysazuje se nejčastěji jako živý plot nebo jako soliter v zahradě. Dorůstá výšky kolem tří metrů, ale protože se stříhá, čímž spolehlivě houstne, jsou častější její nižší a hustší exempláře. Túje mají atypické jehličí sedící na výhonech. Jsou často matně zelené a v zimě olivově zelené. Existují samčí a samičí stromy, přičemž samčí rostliny jsou načervenalé a samičí výhradně světle zelené až světle hnědé. Pro tento jehličnan se používají oba názvy – túje (nebo též thuje) i zerav. Po celém světě patří k nejčastěji vysazovaným jehličnanům.

JEDLE

Jedle roste velmi vzpřímeně a má velmi hluboké kořeny. Jehličí je tmavě zelené až modravě šedé a je dobře rozpoznatelné díky dvěma bílým čarám na spodní straně jehlice. Šišky stojí na větvích vzpřímeně. Nejznámějšími jsou jedle kavkazské, korejské, španělské či numidské. Nejvýstižnějším přívlastkem pro všechny jedle je vznešená.

JALOVEC

Jalovec roste zpravidla keřovitě. Jehlice sedí v malých chomáčích, tři jehlice kolem větve. Jsou velmi špičaté, asi dvoucentimetrové. Šišky dorostou během tří let, když jsou zralé, zčernají a vytvoří typickou jalovcovou formu. Jalovce vnesou do zahrady originalitu a existují v pestré paletě tvarů a barev. Jedná se o nenáročné jehličnany, které snášejí sluneční úpal i znečištěné městské prostředí.

CYPŘIŠ

Jehličí cypřiše je tvarově originální, zpočátku světle zelené a tmavne časem. Cypřiše jsou velmi husté, a proto se hodí na živé ploty a stěny. Vysazují se tam, kde si ceníme soukromí. Cypřiš koření rovně dolů. Plody cypřiše jsou vícekomorové a nacházejí se v nich semena. I cypřiš má samčí a samičí rostliny. Podle druhu je můžeme v zahradě použít i jako solitéry. Zakrslé formy se hodí do skalky nebo pro pěstování v nádobách.

Jehličnany se v ideálním případě sázejí na podzim. Mají dostatek času dobře zakořenit a do jara se připravit na začátek vegetačního období, kdy rostlina potřebuje hodně energie. Výjimkou jsou rostliny sázené do nádob, které se mohou vysazovat celý rok. Jehličnany vysazujeme v době, kdy je půda už alespoň částečně vyhřátá.

• Místo zryjeme do hloubky, přidáme hnojivo a odstraníme vytrvalý plevel. Vyhloubíme díru, do které přijde kořenový bal. Otvor musí být dvakrát větší a jeden a půlkrát hlubší, než kořenový bal stromu, který sázíme. Vzhledem k tomu, že se rostliny kupují v květináčích (kontejnerech), z nichž je při sadbě vyjmeme, není to nijak náročný matematický úkol.

• Pokud je půda hutná, provzdušníme ji pískem nebo substrátem. Existují i speciální substráty určené výhradně pro výsadbu jehličnanů. Pokud je půda zbytečně písčitá, vylepšíme ji kompostem. Pokud je půda zbytečně kyselá (pH pod 6) je třeba přidat zásaditý komponent – zpravidla vápno.

• Do připravené zeminy vyhloubíme otvory pro stromy a kolem položíme protiplevelovou fólii. Rostlinu zakoupenou v transportním květináči vyjmeme i s kompletním kořenovým balem včetně substrátu a ekologické tkaniny a před zasazením je umístíme do nádoby s vodou, kde je necháme dostatečně dlouho, určitě přes noc, aby měly šanci nasát vláhu. Před zasazením odstraníme pouze tkaninu, rostlinu sázíme s kompletním kořenovým systémem.

• Rostlinu umístíme do jámy, která musí respektovat výšku balu, hlubší sázení je zbytečné a stromku nijak neprospěje. Pokud vysazujeme větší jehličnany, doporučuje se je šetrným způsobem upevnit ke sloupku, aby držely kolmici i ve větru a nevychýlily se.

• Sazební jámu vyplníme vytěženou zeminou, kterou promícháme s kompostem a jámu šetrně udusáme, aby se zemina dostala už na dno, ke kořenům. Nezbytné je jehličnany důkladně zalít. Na vodě nešetřete, po zasazení stromků přilijte celé kbelíky, podle velikosti. Vláhu bude stromek potřebovat celoročně.

1. Jedná se o přirozený proces v důsledku nedostatku vzduchu a světla

Růstem a kompresí se vnitřním větvím dostává méně světla a vzduchu. Tam, kde není dostatek světla, zelené části rostlin trpí a fotosyntéza probíhá jen tam, kde světlo je. To je příznačné pro podzim, kdy světla ubývá a jehličnan je po vegetačním období poměrně hustý. Pomoci ohroženým částem ke světlu lze správným, ale opatrným řezem. Příliš radikální řez ale dokáže udělat pravý opak.

2. Může se vyskytovat kořenová hniloba, škůdci, houby nebo nedostatek vláhy

I jehličnany v zahradě jsou náchylné na hnilobu a nejrůznější živočišné škůdce. Proti nim se chrání postřiky a odstraňováním napadených částí. Příčinou zhnědnutí může být i sucho. Pokud bylo léto obzvláště suché, chybí voda v celém přírodním systému. Přes zimu pak jehličnany nemohou absorbovat vodu přes zamrzlou půdu. To, že voda nemá šanci dostat se až ke kořenům, může vést k vážnému, mnohdy nevratnému poškození stromu. Proto je potřeba jehličnany zalévat i přes zimu. A aby voda dostala šanci protéct až ke kořenům, je nezbytné vytvořit jí cestu hrubým okopáním okolí kmenu.

3. Nevyvážená rovnováha živin

Pokud chcete mít jehličnany správně zelené, bez náznaků zhnědnutí, musíte věnovat pozornost nejen správnému zásobování vodou, ale i poskytování odpovídajících živin. Existuje škála hnojiv a podpůrných prostředků vyvinutých speciálně pro jehličnany. Předávkování je ale stejně fatální jako nedostatek vody a živin.

Obecně platí, že když jehličnan lokálně či ve větší míře zhnědne, signalizuje to, že je s ním něco v nepořádku a je třeba nemocnému exempláři dopřát odbornou léčbu.

Pokud pěstujeme jehličnan v nádobě, a to u konifer velice častý případ, je třeba na přísun živin dbát dvojnásob. V květináři či kameninovém korytu je rostliny spotřebují rychleji než v běžné půdě. Totéž platí i pro zavlažování, ale tady naopak hrozí i riziko přelévání, které rostlině rovněž neprospívá. Nádoba musí být dostatečně velká a vyžaduje funkční drenáž, která odvede přebytečnou vodu. Drenážní vrstva se zpravidla vytvoří z jílovito - písčitých granulí, ekologického štěrku nebo perlitu.

Konifery pěstované v nádobách, zpravidla ozdobných květináčích či kameninových vázách, jež mohou samy o sobě být estetickým prvkem zahrady, patří mezi nejrozšířenější. Mohou se vysazovat po celé vegetační období. Před výsadbou vizuálně zkontrolujeme kvalitu zakoupeného stromku a zejména kořenového balu tak, že vyklopíme rostlinu z kontejneru (přepravního květináče) a prohlédneme kořenový systém. Kořeny by neměly být v nádobě příliš stlačené a neměly by prorůstat odtokovými otvory. To můžeme zkontrolovat už v obchodě otočením zboží.

Pod značkou Botanico® se ve specializovaných marketech prodávají prověřené a kvalitní jehličnany. K dispozici jsou jedle, smrky, borovice, cypřiše a jalovce. Během jejich předpěstování je vytvořen vysoký standard kvality, jsou pěstovány ekologicky šetrně a jsou certifikovány podle mezinárodně uznávaných norem MPS. To zaručuje, že rostliny jsou pěstovány s velmi malým množstvím pesticidů a hnojiv a že spotřeba vody je udržována na co nejnižším množství.

Nabídka produktu Botanico® zahrnuje drobné a snadno udržovatelné keře, které jsou vhodné zejména pro výsadbu do nádob, jež jsou vhodné na balkony nebo terasy. V nabídce jsou i rostliny vhodné k výsadbě do zahrad a předzahrádek, jsou dodávány v typických tvarech. Botanico® také nabízí kulovité nebo sloupovité jehličnany, které si přirozeně zachovávají svůj tvar i během růstu. Tím odpadá nutnost jehličnany řezat a vystavovat je riziku nešetrného řezu.